Očima andělů 2. − Pardubice

Petr Jan Juračka

Publikováno v časopise FotoVideo (1/2014: 52 - 56).  PDF.

 

Když jsem dal mámě k narozeninám fotoaparát a poukázku na svůj fotografický kurz, většina rodiny si mocně klepala na čelo. Máma totiž prakticky nikdy nefotila. A když, neměli na jejích fotkách lidi nohy a někdy ani hlavy. Mamka však kurz pojala jako již vzácnou možnost strávit společný čas se synem a jela ráda. Nevím přesně, kolik si toho z kurzu vzala, ale jedno je jisté − začala fotit.

 A nutno uznat, že celkem dobře. Samozřejmě se vět-šinou jedná o dokumentární rodinné fotky, ale takové u nás dříve nevznikaly, takže mě to velmi příjemně zahřálo u srdce. Aniž by to možná věděla, máma dokonce zpracovala samostatný fotografický cyklus Kočárek někde − v té době se totiž narodila moje další neteř, a kdo jiný by ji tak rád vozil v kočárku po okolí než babička… Máma vždy vyfotila kočárek na nějakém charakteristickém místě (mnohdy mělo význam jen pro ni nebo pro rodinu) a vznikl tak cyklus zhruba deseti momentek, které mají všechny podobnou náladu, kompozici i techniku. Vsadil bych se, že ani sama autorka netuší, jak mě osobně onen cyklus ovlivnil − rozhodl jsem se totiž pro něco obdobného po narození naší dcery Majdy.

Z původního záměru fotit také Kočárek někde však nakonec sešlo − jako znamení se v době narození Majdy začal pohybovat rádiem řízený vrtulník, který byl tou dobou už několik měsíců ve vývoji. Začal jsem tak chodit nejen s kočárkem, ale také s vrtulníkem na zádech. Kde jinde než v okolí našeho domova. Druhý díl série leteckých snímků pořízených kombinací výkonného kompaktu s oním vrtulníkem nás tak tedy zavede do desátého největšího města České republiky, východočeské metropole a především krásného města na Labi a Chrudimce − Pardubic. Snímky v této sérii byly pořízeny během krásných zářijových a říjnových dní letošního roku, zatímco Majda spala anebo trpělivě čekala, až si tatínek přestane hrát a konečně ji odveze domů, za maminkou a plyšáky…

Autor děkuje svému bývalému třídnímu profesoru Mgr. Aleši Kotykovi za revizi historických údajů. 

Pardubice, město „skorostověžaté“…  Zleva doprava se jedná o kostel Zvěstování Panny Marie na Komenského náměstí, Zelenou bránu, telekomunikační věž, kostel sv. Bartoloměje a věže radnice na Pernštýnském náměstí.
Vzhledem k tomu, že nemám zatím k dispozici spolehlivý přenos obrazu na zem, všechny fotografie včetně této jsou pořízeny od boku odhadem. Až na zemi jsem tak zjistil, že je z tohoto místa vidět hned několik věží. Na opravný let s umístěním slunce do zákrytu Zelené brány (čímž bych výrazně snížil dynamický rozsah scény) již nebyly baterie. Příště.
TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/1000 s, f/5,6, ISO 100, korekce expozice −1,7 EV, 28. září 2013

Římskokatolický kostel sv. Bartoloměje na dnešním náměstí Republiky byl sice během husitských válek roku 1421 zbořen, následně se jej však podařilo postavit znovu, dokončen byl roku 1514.
Jednalo se o můj první vysoký (>100 metrů) let ve městě, krve by se ve mně nedořezal… Povětrnostní podmínky jsou v takové výšce mnohdy zcela odlišné od těch na zemi − v tomto případě bylo nahoře pěkně větrno.
TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/1000 s, f/3,2, ISO 400, korekce expozice −0,7 EV, 28. září 2013

Na tomto místě stál původně vodní hrad, tedy od třináctého století. Dnes se jedná o renesanční zámek, který na pomezí patnáctého a šestnáctého století patřil věhlasnému rodu Pernštejnů. Přestože v něm rod sídlil jen krátce (69 let), za Viléma z Pernštejna došlo k silné fortifikaci (výstavbě opevnění), která se zachovala dodnes. Synové Viléma Pernštejna Vojtěch a Jan pak výrazně přispěli k renesančním úpravám zámku.
Tento záběr byla velká sázka do loterie − stál jsem totiž za stromy, odkud bylo možno bezpečně vzlétnout a přistát. Co „vidí“ vrtulník, jsem si tak skutečně mohl jen představovat. Dopadlo to nicméně na první dobrou.
TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/1000 s, f/6,3, ISO 100, korekce expozice −1,7 EV, 27. září 2013

Součástí zámku byl rovněž barbakán, zvaný Přihrádek. Jedná se o drobné trojúhelníkové prostranství, uprostřed něhož stojí tato kamenná kašna. TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/1000 s, f/4, ISO 220, korekce expozice −0,7 EV, 27. září 2013

Opevněný val zámku je v rozích tvořen tzv. rondely, které původně sloužily jako případný prostor pro těžké dělostřelectvo. Dnes jsou tyto rondely naprosto skvělými heliporty pro drobné vrtulníky…
Tento výhled je právě z jednoho z nich − bez vrtulníku však není perspektiva takto estetická, neboť dochází ke splynutí budov. Několik desítek metrů vysoký nadhled tak tomuto výhledu vyloženě prospěl.
TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/2000 s, f/4, ISO 400, korekce expozice −0,7 EV, 21. října 2013

Znakem města (zde na dlažbě před Zelenou bránou) je polovina stříbrného koně v červeném poli coby památka na pověst spojenou s dobýváním Milána − kůň prapředka rodu pánů z Pardubic měl být přeťat padající mříží v bráně města.
Letecká fotografie ve městě je spojena s mnoha riziky. Například v tomto případě jsem musel letět (obklopen ruskými turisty) přesně v takové výšce, aby se mi vešel znak celý do záběru, ale přitom níže, než vede hustá elektrická kabeláž − do kontaktu s vedením mi chyběl nejvýše metr.
TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/1000 s, f/3,5, ISO 400, korekce expozice 0 EV, 20. října 2013

Zdánlivě opuštěný vojenský prostor je v současné době využíván převážně běžci, rybáři a také jako vhodná lokalita pro milenecká dostaveníčka. Několik takových jsem svým „bzzzz“ patrně již narušil.
Tak jako i na jiných fotografiích s kolmým pohledem dolů je možné v originále vidět mě i kočárek. Naučili jsme se však s Majdou stát tam, kde těch doslova pár pixelů nebude problém odklonovat − jako zde.
TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/1000 s, f/3,5, ISO 400, korekce expozice −0,3 EV, 12. října 2013

Nejen Praha má své Staré Město − na snímku vidíte systém úzkých renesančních uliček kolem Pernštýnského náměstí a Wernerova nábřeží.
Náklon a orientaci kompaktu mohu i na svém jednoduchém vrtulníku měnit libovolně dle potřeby díky kulové hlavě a GorillaPodu. Avšak pouze rukama na zemi, nikoliv v průběhu letu. Nastavení je tak potřeba dobře promyslet předem.
TECHNIKA: Nikon 1 J1, Nikkor 1 10 mm f/2,8, 1/2000 s, f/2,8, ISO 450, korekce expozice −0,7 EV, 21. října 2013 

Projektu "Pardubice očima andělů" jsem se rozhodl věnovat více, sami se můžete přesvědčit zde. O vrtulníku samotném se pak leccos dočtete v tomto článku, nebo na mém blogu :-)